Dopis magazínu Leo
Vážená redakce!
Vypůjčenou tužkou vám píši na papír, který jsem vyměnil za dvoudenní příděl chleba. Jedině vy můžete pochopit, jakým pokladem je pro mě Leo. V roce 1998 jsem špatně odhadl situaci ve finančnictví a skončil ve vězení. Nepovažuji to za tragédii, koneckonců, za 45,- Kč/den obývám garsonku 0,5+0, třikrát denně mi přivezou jídlo téměř do postele, v teplé vodě se mohu koupat celých deset minut (dokonce dvakrát týdně) a na každém kroku mě doprovází livrejovaný lokaj. Co víc si přát?
Váš časopis je pro mě přítelkyní, manželkou, i společnicí. Veškerý majetek jsem postupně vyměnil za všechny výtisky, které jsem jen zahlédl, a mám téměř kompletní sbírku. Bohužel došlo k menší nehodě s číslem 12/2002, které si ode mne zapůjčil negramotný spoluvězeň Demeter a ve slastné extázi svým produktem zaneřádil slečnu Alici, následkem čehož se slepily stránky a já se k ní teď nemohu dostat. Chudák holka, už přes šest měsíců neviděla chlapa! Dovedete si představit, jaké to pro ni, ale i pro mne, musí být trápení?
Nevlastním bohužel žádnou finanční hotovost, abych si chybějící výtisky objednal, mám jen zánovní zubní kartáček, zdravotně nezávadnou lžíci z hliníku, dva roky starou zubní protézu a několik vlasů. To vše bych vám mohl poslat jako protihodnotu, nebo vám mohu po dobu 16 měsíců zasílat každý týden svou pondělní večeři.
Předem vám děkuji za pochopení a pevně věřím, že má prosba najde kladnou odezvu. Obálku a známku jsem vyměnil za tkaničky z bot, a nebudu se tak ani moci oběsit, pokud mě nevyslyšíte.
Tadeáš, východní Čechy
—————-
Odpověď redakce erotického magazínu Leo:
Nebudeme vás napínat. Číslo 12/2002 se nám podařilo v redakčním archivu objevit, Tadeáš se neoběsil, kartáček, lžíce, zuby i vlasy mu zůstaly a s Alicí se znovu šťastně shledal. Poučení? Nepůjčujte Leo Demeterovi a pište nám vtipné, sexem nabité dopisy.
