Čáp se jen tak prochází u jezera a najednou vidí šneka, jak si to šine ven z nedalekého lesa.
„Šneku,” civí na něj, „kam tak chvátáš?”
A šnek na to: „Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrháme. To víš, já mám barák, moje stará má barák, děti mají baráky – zdrháme.”
Čáp neváhá a mizí taky. Jak tak utíká, potká medvěda.
„Čápe,” říká brtník udiveně, „kam jdeš?”
„Ale, medvěde,” stěžuje si čáp, „do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já si žiju na vysoký noze, moje stará si žije na vysoký noze, děti si žijou na vysoký noze – zdrháme.”
Medvěd se lekne a taky prchá. Potká krtka: „Medvěde, kam zdrháš?”
„Ale, krtku,” zahučí medvěd, „do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám. To víš, já mám kožich, moje stará má kožich, děti mají kožichy – zdrháme.”
Krtek neváhá, popadne rodinu a prchají také. Jak tak hrabou, prohrabou se až do zoo, přímo do klece s paviány. A ten největší se hned ptá: „Krtku, co tu děláš?”
„Ale, do lesa přijeli berňáci, tak zdrhám,” vysvětluje krtek. „To víš, já mám nahrabáno, moje stará má nahrabáno, děti mají nahrabáno – zdrháme.”
Pavián na něj chvíli zamyšleně kouká a potom povídá: „Že se na to nevybodneš, podívej se na nás. Já mám holou řiť, moje stará má holou řiť, děti mají holou řiť – a stejně jsme skončili za mřížema!”