Muž leží několik měsíců v komatu a každý den sedává u jeho postele jeho manželka. Jednoho dne, když se probral, požádal ji, aby si přisedla blíž. Když už seděla u něj, zašeptal, oči plné slz: „Víš co? Byla jsi se mnou vždycky, když mi bylo zle. Když mě vyhodili z práce, byla jsi se mnou. Když mi nevyšlo podnikání, byla jsi taky u toho. Když nám vyhořel dům, byla jsi tam. Když mě srazilo auto, byla jsi se mnou… Víš co?“ „Co, můj drahý?“ zeptala se žena tiše s úsměvem a dojetím. „Myslím, že mi nosíš smůlu.