Muž leží v nemocnici kvůli těžkým zraněním. Jeho žena za ním chodí každý den, až jednoho dne, kdy má muž dost síly na to, aby promluvil, zavolá si ji k sobě.
„Víš, Heleno.“ Šeptá. „Byla jsi tu se mnou, když jsem byl ještě student a vyletěl jsem ze školy. Byla jsi tu, když mi zemřela matka, a potom i otec. Stála si při mně, jak nám hurikán odnesl dům, dokonce jsi mě neopustila, když mě vyhodili z práce. Víš, co si myslím?
„Copak, miláčku?“ Ptá se žena s leskem v očích.
„Že ty mně ženská nosíš smůlu.“