Muž leží v nemocnici kvůli těžkým zraněním. Jeho žena za ním chodí každý den, až jednoho dne, kdy má muž dost síly na to, aby promluvil, zavolá si ji k sobě.
„Víš, Heleno.“ Šeptá. „Byla jsi tu se mnou, když jsem byl ještě student a vyletěl jsem ze školy. Byla jsi tu, když mi zemřela matka, a potom i otec. Stála si při mně, jak nám hurikán odnesl dům, dokonce jsi mě neopustila, když mě vyhodili z práce. Víš, co si myslím?
„Copak, miláčku?“ Ptá se žena s leskem v očích.
„Že ty mně ženská nosíš smůlu.“
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Podmínky pro uchovávání nebo přístup ke cookies je možné nastavit ve vašem prohlížeči. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Zásady používání cookies