Paul Richard Alexander byl Američan, který žil v železných plicích přes 70 let. Narodil se 10. ledna 1946 v Dallasu v Texasu a v šesti letech onemocněl dětskou obrnou. Virus obrny napadl jeho dýchací svaly a způsobil ochrnutí od krku dolů.
Alexander byl umístěn do kyslíkové komory, ale jeho stav se zhoršoval. V roce 1952 byl umístěn do železných plic, přístroje, který mu pomáhal dýchat. Železné plíce fungují na principu podtlaku. Když ventilátor nasává vzduch do přístroje, sníží se tlak uvnitř přístroje. To způsobí, že se plíce pacienta roztáhnou a nasají vzduch. Když ventilátor vytlačuje vzduch z přístroje, zvýší se tlak uvnitř přístroje. To způsobí, že se plíce pacienta smrští a vytlačí vzduch ven. Železné plíce jsou účinný způsob, jak pomoci lidem s postižením dýchacích svalů. Díky tomuto přístroji mohou tito lidé žít plnohodnotný život.
Alexander byl připoután k železným plicům 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. V případě Paula Alexandra byly železné plíce jeho jedinou možností, jak přežít. Bez nich by nemohl dýchat a zemřel by. Měl je na sobě, když spal, jedl, mluvil a dokonce i když se miloval. Alexander se naučil, jak se pohybovat po světě pomocí elektrického vozíku a mluvit pomocí počítače.
Alexander žil v železných plicích 71 let. Během této doby vystudoval práva, oženil se a měl tři děti. Stal se také aktivistou za práva lidí s postižením. Alexander věřil, že lidé s postižením by měli mít stejné příležitosti jako ostatní.
Alexander zemřel 10. ledna 2023, ve svých 77 letech. Byl posledním člověkem na světě, který žil v železných plicích. Alexanderův život byl plný výzev, ale také plný úspěchů. Byl inspirací pro lidi po celém světě. Jeho příběh je připomínkou toho, že i lidé s postižením mohou žít plnohodnotný život.