„Pohlídáš mi dneska večer děti, mami?“

„Pohlídáš mi dneska večer děti, mami?“
„Proč? Jdeš na rande?“
„Ano, vyrazím si.“
„A neprozradíš mi, s kým chodíš?“
„Jdu jen ven s kamarádem.“
„Nechápu, proč jsi nechala svého manžela, taková partie!“
„Ale já jsem ho nenechala, mami, on nechal mě!“
„Myslím, že jsi ho nechala odejít, abys teď mohla chodit s kdekým.“
„Já nechodím s kdekým. Pohlídáš mi děti, nebo ne?“
„Já bych si nikdy nevyrazila s nikým, kromě tvého otce.“
„Je mnoho věcí, které ty neděláš a já ano.“
„Zůstaneš u něj přes noc? Co by na to řekl tvůj manžel?“
„Můj bývalý manžel by na to neřekl nic. Co odešel, nikdy nespal sám!“
„Takže budeš spát u toho trouby?“
„Není to trouba.“
„Když chodí s rozvedenou s dětmi, je trouba.“
„Nechci se s tebou hádat, mami. Budeš mi hlídat, nebo ne?“
„Chudinky děti, taková matka.“
„Jaká matka?“
„Labilní. Nedivím se, že tě manžel opustil.“
„Mami, to je už příliš!“
„Prosím tě, nekřič. Taky křičíš na toho troubu?“
„Takže teď máš starost o toho troubu?“
„Aha, takže připouštíš, že je to trouba. Já to věděla hned, že je to trouba.“
„Nashle, mami.“
„Počkej! Nezavěšuj. V kolik mám přijít?“
„Nemusíš chodit, protože já taky nikam nejdu.“
„Ale zlato, když budeš sedět doma, tak si nikoho nenajdeš!“