Případ duchů v Amityville je jedním z nejznámějších a nejkontroverznějších příběhů o setkání s duchy v moderní americké historii. Příběh začal tragédií, která otřásla malým předměstským městem Amityville v New Yorku v listopadu 1974.
Ronald DeFeo Jr. byl mužem, který střelil a zabil ve svém domě šest členů své rodiny. Během soudního procesu tvrdil, že byl ovlivněn hlasem jednoho ducha, který mu nařídil spáchat tuto hroznou zločinnou čin. Tato část příběhu byla prezentována jako důkaz možného nadpřirozeného vlivu.V prosinci 1975 se noví majitelé domu, George a Kathy Lutz, stali svědky nevysvětlitelných jevů a paranormálních událostí. Tvrdili, že slyšeli tajemné zvuky, viděli stíny, měli pocity strachu a dokonce tvrdili, že viděli ducha, který jim připomínal zjevení. Rodina tvrdila, že byla obtěžována nadpřirozenými jevy tak, že se po pouhých 28 dnech rozhodla opustit dům, a nikdy se tam nevrátila.
Celý příběh duchů v Amityville se stal námětem pro knihu „The Amityville Horror“, napsanou Jayem Ansonem v roce 1977, která se rychle stala bestsellerem a později byla adaptována do několika filmových verzí. Tyto mediální prezentace posílily pověst domu jako místa posedlého duchy.
Nicméně, od té doby byly vzneseny pochybnosti ohledně pravdivosti příběhu. Někteří tvrdí, že Lutzovi vymysleli příběh za účelem získání pozornosti a finančního zisku. Neexistují konkrétní důkazy, které by jednoznačně potvrdily nebo vyvrátily existenci duchů v domě v Amityville.
Případ duchů v Amityville zůstává jedním z nejvýraznějších příkladů v oblasti paranormálních jevů a nadpřirozených událostí a pokračuje ve svém polarizujícím vlivu na veřejnost. Je to příběh, který nás připomíná, že tajemství paranormálního světa může zůstat nevyjasněným i po mnoha letech.
V pátek večer mě čekal šok. Přijdu utahaný z práce domů, těším se na klidný večer – a ouha, sotva…
„Čau, mám tady lístky na tento víkend na finále ligy mistrů, ale narazil jsem na problém – v sobotu se…
Malý Pepíček píše Ježíškovi: „Milý Ježíšku, celý rok jsem měl samé jedničky... Ne. To nemůžu napsat.“ A tak píše: „Milý…
Jede válečný veterán bez nohou do textilního obchodu pro rukavice, když tu přijde prodavač a nabízí mu ponožky. Veterán se…
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Podmínky pro uchovávání nebo přístup ke cookies je možné nastavit ve vašem prohlížeči. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Zásady používání cookies