Stojí blondýnka před zrcadlem, upřeně se na sebe dívá a přemýšlí. Stojí tam půl hodiny, vzdychá, pozoruje se, po hodině už je celá nervózní. Pořád jen přemýšlí a kroutí hlavou. Najednou se z kuchyně ozve: „Markéto, oběd!“ Blondýnka se chytí za hlavu: „Aha, Markéta!“