Tomáš a Jana se vzali, ale protože nemají peníze, aby si mohli dovolit líbánky, stráví svou první společnou noc u Tomášových rodičů. Pepíček, Tomášův mladší bratr, ráno vstane a chystá se do školy. Přitom se ptá maminky: „Mami, jsou Tomáš s Janou už vzhůru?“ „Nejsou,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ ptá se znovu Pepíček. „Nevím a nechci to slyšet. Běž do školy!“ Pepíček tedy jde. Když se vrátí domů na oběd, ptá se znovu maminky: „Mami, jsou Tomáš s Janou už vzhůru?“ „Ne,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ ptá se zase Pepíček. „Nevím a nechci to vědět,“ povídá maminka, „najez se a běž zpátky do školy.“ Po škole se Pepíček vrátí domů a potřetí se ptá maminky: „Jsou Tomáš s Janou už vzhůru? „Nejsou,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ říká Pepíček. Maminka už neprotestuje a říká: „Tak dobře, řekni mi, co si myslíš.“ „Včera v noci ke mně Tomáš přišel do pokoje a chtěl vazelínu,“ povídá Pepíček, „a já si myslím, že jsem mu dal moje lepidlo na letadla…“
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Podmínky pro uchovávání nebo přístup ke cookies je možné nastavit ve vašem prohlížeči. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Zásady používání cookies