“Ve středu jedou rodiče do města do divadla,“ oznamuje Monika svému nesmělému chlapci, “tak přijdeš k nám, jo?“ “No jo,“ leká se Martin, “ale jak to poznám, že skutečně odjeli?“
“To je jednoduchý,“ ví si rady Monika. “Prostě přijdeš před dům a až rodiče odjedou, tak vykouknu z okna a hodím na chodník korunu. Až uslyšíš cinknutí, tak už jsem sama a můžeš přijít…“
Stalo se. Monika hodí z okna korunu, uslyší cinknutí a dychtivě čeká. Čeká, čeká, ale Martin nepřichází. Hoříc netrpělivostí seběhne dolů a spatří ho, jak šmátrá po zemi a něco hledá.
“Proč nejdeš nahoru?“ diví se.
“To počká, napřed musím najít tu korunu, ne?“ vysvětluje. “Hlupáčku, vždyť já jsem ji uvázala na nit a zase vytáhla vzhůru!“
Jednou v noci jde muž do baru a vypadá smutně. Barman se ho zeptá, co si dá. Muž sklesle říká:…
Sluha nedoslýchavého lorda Cecila vždy spoléhal na to, že jeho pán špatně slyší, a tak si často nespokojeně bručel pod…
Lyžař přijíždí do hotelu, kde pravidelně bydlí. Recepční: „Račte si přát pokoj číslo třicet sedm jako posledně?“ „Samozřejmě.“ „Snídaně a…
Jdou dva policisté a vidí na zemi válející se bankovku. První praví: „Hele, stovka!“ A druhý na to: „To je…