“Ve středu jedou rodiče do města do divadla,“ oznamuje Monika svému nesmělému chlapci, “tak přijdeš k nám, jo?“ “No jo,“ leká se Martin, “ale jak to poznám, že skutečně odjeli?“
“To je jednoduchý,“ ví si rady Monika. “Prostě přijdeš před dům a až rodiče odjedou, tak vykouknu z okna a hodím na chodník korunu. Až uslyšíš cinknutí, tak už jsem sama a můžeš přijít…“
Stalo se. Monika hodí z okna korunu, uslyší cinknutí a dychtivě čeká. Čeká, čeká, ale Martin nepřichází. Hoříc netrpělivostí seběhne dolů a spatří ho, jak šmátrá po zemi a něco hledá.
“Proč nejdeš nahoru?“ diví se.
“To počká, napřed musím najít tu korunu, ne?“ vysvětluje. “Hlupáčku, vždyť já jsem ji uvázala na nit a zase vytáhla vzhůru!“
Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Podmínky pro uchovávání nebo přístup ke cookies je možné nastavit ve vašem prohlížeči. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.
Zásady používání cookies