Čtyři kamarádi sedí v hospodě a po několika pivech

Čtyři kamarádi sedí v hospodě a po několika pivech dojde na povídání o jejich slabostech.

První pořádně upije ze svého půllitru a svěřuje se. „Ne že bych to dělal každý den, ale občas dostanu chuť na klobásku, zajdu k řezníkovi a splácám jich tam aspoň patnáct. Pak funím, hekám a nakonec skončím ve špitálu se žlučníkem.

„To nic není. Jak všichni víte, já mám slabost pro pivíčko,“ povídá druhý. „Čas od času si zajdu na jedno a o půlnoci už ani nevím, jak se jmenuji a kde jsem.“

„Taky mám neřest, pánové,“ začervená se třetí kamarád. „Jak všichni dobře víte, jsem ženatý. Nejsem na sebe sice hrdý, ale jakmile spatřím pěknou ženskou, musím ji za každou cenu dostat do postele.“

Čtvrtý si odkašle, nervózně se zavrtí na své židli a praví: „víte, chlapi, moje největší slabost je, že neumím před manželkou mlčet. Boženka se mě určitě zeptá, o čem jsme se tady spolu bavili. Já se neudržím a všechno jí řeknu. A víte dobře, jaká je to drbna!“