Tomáš a Jana se vzali, ale protože nemají peníze

Tomáš a Jana se vzali, ale protože nemají peníze, aby si mohli dovolit líbánky, stráví svou první společnou noc u Tomášových rodičů. Pepíček, Tomášův mladší bratr, ráno vstane a chystá se do školy. Přitom se ptá maminky: „Mami, jsou Tomáš s Janou už vzhůru?“ „Nejsou,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ ptá se znovu Pepíček. „Nevím a nechci to slyšet. Běž do školy!“ Pepíček tedy jde. Když se vrátí domů na oběd, ptá se znovu maminky: „Mami, jsou Tomáš s Janou už vzhůru?“ „Ne,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ ptá se zase Pepíček. „Nevím a nechci to vědět,“ povídá maminka, „najez se a běž zpátky do školy.“ Po škole se Pepíček vrátí domů a potřetí se ptá maminky: „Jsou Tomáš s Janou už vzhůru? „Nejsou,“ odpoví maminka. „A víš, co si myslím?“ říká Pepíček. Maminka už neprotestuje a říká: „Tak dobře, řekni mi, co si myslíš.“ „Včera v noci ke mně Tomáš přišel do pokoje a chtěl vazelínu,“ povídá Pepíček, „a já si myslím, že jsem mu dal moje lepidlo na letadla…“