Rozhovor v rohu umělecké galerie:
„Ó, to je krásné dílo! Ty jasné linky, ta symetrie…“
„Děkuji!“
„Vy jste autor?“
„Ano, byť musím uznat, že to není úplně můj vlastní nápad, základní koncept si předáváme v rodině z generace na generaci, každý z nás vychytá pár mušek… a já se díky tomu dostal až do této prestižní galerie.“
„Jak dlouho jste to vytvářel?“
„Jen několik hodin. Pravá část ještě není úplně dotažená, plánoval jsem, že ji po večeři ještě upravím.“
„Aha, tak to nebudu rušit.“
„Ale ne! Vůbec nerušíte! Když vás má tvorba tolik zaujala, nechcete si na ni i sáhnout?“
„To se smí? Aby se po mně někdo neohnal…“
„Bez obav, nikdo to neuvidí. Takovou příležitost máte jen jednou za život!“
Moucha si tedy na pavučinu sáhla, pavouk se navečeřel a pak pravou část upravil.
