Aristotelovské paradigma bylo založeno na pojetí světa jako hierarchie bytostí. Aristoteles, antický řecký filozof, rozvinul komplexní systém klasifikace všech živých bytostí, ve kterém se rozlišovalo mezi rostlinami, živočichy a lidmi. Tyto bytosti byly dále rozděleny do různých skupin podle určitých kritérií, jako například pohyblivost, schopnost rozmnožování a schopnost pohybu. Aristoteles také tvrdil, že každá bytost má svůj vlastní „přirozený“ stav a že se každá bytost snaží dosáhnout svého přirozeného stavu.
V rámci aristotelovského paradigmatu byli lidé rozděleni do tří hlavních kategorií: svobodní lidé, otroci a cizinci. Svobodní lidé byli ti, kteří měli plná práva a povinnosti, jako například právo na vlastnictví a právo na účast na politickém životě. Otroci byli lidé, kteří byli otroky jiných lidí a měli omezená práva a žádné politické právo. Cizinci byli lidé, kteří nebyli občany řeckého státu a také neměli plná práva a povinnosti.
Aristoteles také rozlišoval mezi řemeslníky, rolníky a bojovníky. Řemeslníci byli lidé, kteří se věnovali ruční práci, rolníci byli lidé, kteří se věnovali zemědělství a bojovníci byli lidé, kteří se věnovali bojovým uměním nebo sloužili v armádě. Tyto kategorie byly však spíše sociální než biologické a nebyly pevně dané, takže někdo mohl přecházet z jedné kategorie do druhé.
Aristotelova teorie byla velmi vlivná po mnoho staletí, a to jak v náboženském tak v vědeckém světě. Byla považována za jednu z nejdůležitějších teorií přírodních věd a byla používána jako základ pro mnoho dalších teorií v různých oborech. Toto paradigma bylo však nakonec nahrazeno novými poznatky a teoriemi, jako například evoluce Charlese Darwina a teorie přírodního výběru.
