Jednoho rána se myšce propadne strop v její myší díře a ona si, chudák, neví rady, co s tím. Jak tam tak stojí před svojí zborcenou dírou, přiběhne k ní druhá myška a povídá: „Zkus se zeptat krtka, ten má velkou lopatku, třeba ti ji půjčí.“ Myška poděkuje a jde za krtkem.
100 metrů před krtincem si ale uvědomí jednu věc: „Jak tak znám krtka, tak on není kdovíjak štědrý, třeba mi tu lopatku ani nepůjčí.“ Ale překoná strach a jde dál.
70 metrů před krtincem si zase říká: „On ten krtek je ale opravdu celkem lakomec, ten mi tu lopatku sotva půjčí.“ Ale opět překoná strach a jde dál.
50 metrů před krtincem: „Krtek je opravdu strašný lakomec, ten mi tu lopatku nepůjčí.“ Ale zase se ovládne a jde.
20 metrů před krtincem: „Já toho strašného krťoura nesnáším. Je to příšerný škudlil. Ten mi tu lopatku opravdu nepůjčí.“
Pět minut poté kdosi zaklepe na krtinec. Krtek vykoukne ven. Stojí tam ona myška s packami v bok a povídá: „Tak víš co, ty jeden lakomej krtku? Strč si tu svoji pitomou lopatku za klobouk!“
