Manželé Nesvatbovi se chtějí nechat rozvést

Manželé Nesvatbovi se chtějí nechat rozvést. Dohodli se na rozdělení majetku, ale nemohou se shodnout, kdo bude pečovat o jejich malou dcerku.
Rozhodnout proto musí soudce.
Předseda soudu se ptá obou rodičů, proč si myslí, že by měli dostat právě oni dítě do péče. První mluví paní Nesvatbová: „Moji malou dcerušku jsem nosila v břiše přes devět měsíců. Přivedla jsem ji na svět velmi bolestivým a komplikovaným porodem. Proto se domnívám, že bych to měla být já, kdo by měl dostat dceru do péče.“
Předseda soudu je ohromen výmluvnou řečí matky, ale musí dát slovo ještě otci. Ten si jen odkašle a suše řekne: „Před konáním soudu jsem měl žízeň a našel na chodbě automat na kávu. Vhodil jsem do něj minci a z automatu vylez kelímek s kávou. Co myslíte, patří ta káva mně nebo automatu, který ho přivedl na svět?“