Není tomu zase tak dávno, co jsem na svém blogu psala o omylu Motolské nemocnice. Nyní však mám něco nového. Jde o malou sedmiletou holčičku a její matku. V rodině jim řádil zápal plic a tato malá holčička měla stejné obtíže jako její mladší bratr, který zrovna zápal plic prodělával. Holčička měla ale vyšší horečky a vůbec celkově na tom byla zle. Proto jí maminka vzala na pohotovost do Nemocnice Krč. Tam jim ovšem řekli, že je to jen nějaká viróza a poslali je domů. Když se holčičky stav o to více zhoršil, šla tam s ní maminka opět a tentokrát doktorům oznámila, že mají doma už jednoho člena nakaženého zápalem plic. Krčská nemocnice ovšem odmítla holčičce udělat rentgen.
To už ovšem maminka byla zoufalá. Proto vzala dcerku do jiné nemocnice, kde jí onen rentgen udělali. Zápal plic holčička opravdu měla, ale byla na tom hodně špatně. Když opětovně dojeli do Krče a ukázali onen rentgen doktorům, tak se zhrozili a okamžitě holčičku hospitalizovali. Maminka s holčičkou tam zůstala také. A bylo tomu správně. Jelikož další chyby nastali hned pár dnů poté. Holčičce předepsali silné antibiotika. Jedny se zaváděli v 11 odpoledne injekční stříkačkou a druhé byli ve formě tabletky a dávali se o dvě hodiny později. Jistý den přišla sestřička a holčičce málem podala dvakrát ty samé antibiotika. Což by mohlo mít za následek něco hodně, hodně zlého. O pár dnů později třeba na léky úplně zapomněli. A ještě maminku seřvali za to, že se jim připomněla. Také byla jistá stížnost na to, že za celých deset dnů co tam byli, jim nepřevlékli postele. A to ani nemluvím o tom, že si spletli po čase rentgenové snímky a místo na noví se koukali na starý a hrozně se divili tomu, že se holčičky stav po antibiotikách nezlepšil…
Zde jsem vypsala jen zlomek toho co se dělo, jelikož by mi do zabralo více než jednu stránku, a proto toho nechávám. Vy si určitě dokážete domyslet, jaké to tam mohlo být. Každopádně je možné že se naše české nemocnice takto zhoršili nebo je to jen v této nemocnici či individuálním personálem? To je otázka, kterou se budeme zaobírat jindy.
S pozdravem S. K. Holešová
