Dreadnought No.1 nebyl mohutný bitevník brázdící oceány, ale spíše průkopník českého letectví. Pojďme se podívat na tento unikát, který se zrodil v hlavě českého konstruktéra Jana Stašíka.
V roce 1914, uprostřed první světové války, se rodí v Čechách odvážný nápad. Jan Stašík, tehdy mladý inženýr a podnikatel, přichází s návrhem na stavbu prvního českého bombardovacího letadla. Své dílo pojmenovává Dreadnought No.1, zřejmě inspirován britskou bitevní lodí HMS Dreadnought, která tehdy dominovala mořím.
Dreadnought No.1 byl dvouplošník poháněný dvěma motory o výkonu 75 koní. Na svou dobu se jednalo o pokročilý stroj. Měl rozpětí křídel téměř 18 metrů a dokázal nést až 200 kilogramů bomb. Trup letadla byl vyroben z dřevěné kostry potažené plátnem, což byla v té době běžná praxe.
Bohužel, osud Dreadnoughtu No.1 nebyl zrovna šťastný. Stavba prototypu byla sice dokončena, ale k jeho vzletu nikdy nedošlo. Pravděpodobné důvody jsou dva: jednak tehdejší Rakousko-Uhersko, jehož součástí byly i Čechy, k letadlům nemělo právě vřelý vztah. A zadruhé, samotná konstrukce Dreadnoughtu No.1 mohla být na danou dobu až příliš ambiciózní.
Přestože Dreadnought No.1 nikdy nevzlétl, jeho historický význam je nesporný. Tento stroj je považován za první český bombardér a symbol snahy Čechů etablovat se v oblasti letectví. Jan Stašík se nevzdal a pokračoval v práci na dalších letadlech, čímž významně přispěl k rozvoji československého letectví.
Dreadnought No.1 sice zůstal na zemi, ale jeho odkaz žije dál. Připomíná nám odvahu a průkopnické myšlení českých inženýrů a konstruktérů. Je také důkazem toho, že i malé země mohou mít velké ambice v oblasti technologií a letectví.
